Pohádka o vaření piva
Psal se rok 1993, kdy Pavel poprvé spatřil světlo světa a jeho pláč se šířil chodbami brněnské nemocnice. Už při prvním loknutí mateřského mléka věděl, že to nebude jeho nejoblíbenější nápoj. Ale tenhle příběh není o Pavlovi.
O 32 let později v srpnu jsme u nás ve firmě začli řešit zásadní otázku: Co dáme letos klientům k Vánocům?
Loni mělo velkej úspěch domácí uzený, a tak bylo jasný, že chceme opět něco osobního a spotřebního – něco, co si sami vyrobíme.
A pak přišla myšlenka, která vyhrála všechny brainstormingové bitvy: pivo.
A bylo rozhodnuto.
Ne, nevařili jsme ho v kanclu na sporáku, šli jsme na to jako profíci – rovnou do pivovaru v Blansku.
Sládek nám ukázal, že vaření piva je směs chemie, řemesla a trošky kouzel. Zjistili jsme, že to není jako reklama – tady už nemůžeme tvrdit, že to spravíme v postprodukci.
Míchali jsme, vážili, přisypávali a kladli jednu otázku za druhou. Byli jsme nadšení jako když je v menu od Freshboxu na další týden v nabídce svíčková. (tohle není product placement)
A pak přišlo to nejtěžší: čekat.
Čekat, až pivo uzraje, až si sedne, až se z něj stane to, co si představujeme. Je to jako čekat na některé naše kolegy než sestříhají video.
A nakonec jsme se dočkali.
Vzniklo naše vlastní pivo. Poctivý, blanenský, uvařený s minimem katastrof.
A pokud vám zachutná, vězte, že tím to zdaleka nekončí.
Ve světě firemních dárků jsme právě otevřeli nový dveře… a kdo ví, kam nás to zavede příští rok.
Konec (roku 2025).
Jo a děkujeme Lhotecký pivovar za možnost uvařit si u vás pivo!
